bar

Bar (značka bar) je jednotka tlaku. Bar není jednotka SI, ale jako dekadický násobek jednotky SI (pascalu) se může používat (podobně jako např. tuna nebo litr). Bar se stále používá pro jeho názornost, protože 1 bar je přibližně tlak atmosféry.

Tlak je fyzikální veličina, vyjadřující poměr síly {\displaystyle F} (tzv. tlaková síla) kolmo, rovnoměrně a spojitě působící na plochu a obsahu této plochy {\displaystyle S}.

p={\frac {F}{S}}

p={\frac {\mathrm {d} F}{\mathrm {d} S}}

Jednotkou tlaku je pascal (Pa), neboli newton na metr čtvereční – N.m−2. Tlak neúčinkuje pouze v bodě působení síly, ale přenáší se objemem tělesa. Patří k základním termodynamickým veličinám.

Pokud vektor síly působí pouze kolmo, mluvíme o „prostém“, „čistém“ resp. „rovnoměrném“ tlaku, pokud síla není po ploše rozložena rovnoměrně pak hovoříme o „středním“ resp. „průměrném“ tlaku, pokud síla působí v bodě hovoříme o „místním“ tlaku, tzn. j. tlakem působícím v bodě uvažované plochy rozumíme diferenciální podíl

Zobecněním definice tlaku (pro síly působící libovolným směrem na obecnou plochu) můžeme zapsat rovnici:

\mathrm {d} \mathbf {F} _{s}=p\mathrm {d} \mathbf {S}

Fyzikální rozměr veličiny je

(p)=L^{-1}MT^{-2}

Pokud je látka pružná, resp. stlačitelná, tlak způsobí deformaci. Při působení síly na pevné se rozlišuje tah a tlak. Tahová síla způsobí roztažení tělesa, tlaková síla stlačení tělesa. Tahové a tlakové síly se odlišují pouze směrem působení síly (opačný vektor síly).

Tlak je fyzikálna veličina, vyjadrujúca pomer sily $F$ (tzv. tlaková sila) kolmo, rovnomerne a spojito pôsobiacej na plochu a obsahu tejto plochy $S$ .

p={\frac {F}{S}}

Jednotkou tlaku je pascal (Pa), neboli newton na metr čtvereční – N.m−2. Tlak neúčinkuje pouze v bodě působení síly, ale přenáší se objemem tělesa. Patří k základním termodynamickým veličinám.

Pokud vektor síly působí pouze kolmo, mluvíme o „prostém“, „čistém“ resp. „rovnoměrném“ tlaku, pokud síla není po ploše rozložena rovnoměrně pak hovoříme o „středním“ resp. „průměrném“ tlaku, pokud síla působí v bodě hovoříme o „místním“ tlaku, tzn. j. tlakem působícím v bodě uvažované plochy rozumíme diferenciální podíl

p={\frac {\mathrm {d} F}{\mathrm {d} S}}

Zobecněním definice tlaku (pro síly působící libovolným směrem na obecnou plochu) můžeme zapsat rovnici:

\mathrm {d} \mathbf {F} _{s}=p\mathrm {d} \mathbf {S}

kde je složka vektoru síly, kolmá k elementu plochy, na který působí, přičemž směr vektoru elementu. {\displaystyle \mathrm {d} \mathbf {S} } má směr normály k této plošce.

Fyzikální rozměr veličiny je

(p)=L^{-1}MT^{-2}

Pokud je látka pružná, resp. stlačitelná, tlak způsobí deformaci. Při působení síly na pevné těleso se rozlišuje tah a tlak. Tahová síla způsobí roztažení tělesa, tlaková síla stlačení tělesa. Tahové a tlakové síly se odlišují pouze směrem působení síly (opačný vektor síly).

p={\frac {F}{S}}

Jednotkou tlaku je pascal (Pa), neboli newton na metr čtvereční – N.m−2. Tlak neúčinkuje pouze v bodě působení síly, ale přenáší se objemem tělesa. Patří k základním termodynamickým veličinám.

p={\frac {\mathrm {d} F}{\mathrm {d} S}}

\mathrm {d} \mathbf {F} _{s}=p\mathrm {d} \mathbf {S}

kde je složka vektoru síly, kolmá k elementu plochy, na který působí, přičemž směr vektoru elementu. {\displaystyle \mathrm {d} \mathbf {S} } má směr normály k této plošce.

Fyzikální rozměr veličiny je

(p)=L^{-1}MT^{-2}

Kinetický tlak
Tlak v plynech (například tlak napínající pneumatiku kola) je jiného charakteru než tlak vyvolaný například cihlou ležící na zemi. Způsobují jej nárazy jednotlivých molekul plynu, které se pohybují prostorem a přitom narážejí do stěn nádoby (a občas i do jiných molekul). Proto někdy mluvíme o tzv. kinetickém tlaku – toto zvýrazňuje fakt, že hlavním důvodem pro přítomnost tlaku je skutečně pohyb molekul. Pohybem molekul plynů se zabývá tzn. kinetická teorie plynů, jedním z jejích důležitých výsledků je tzv. kinetická teorie plynů. stavová rovnice pro ideální plyn.

Hydrostatický tlak
viz hlavní článek: Hydrostatický tlak
Hydrostatický tlak v plynech a kapalinách je dán hmotností horních vrstev, které v gravitačním poli působí sílou na vrstvy pod nimi. Tuto sílu působící na plochu nazýváme hydrostatickým tlakem. Počítá se pomocí vztahu

p=\varrho .g.h

kde

$\varrho$ je hustota kapaliny nebo plynu
$g\,$ je tíhové zrychlení (na Zemi 9,81 m.s−2)
$h\,$ je hloubka (výška kapalinového nebo plynného sloupce)

Atmosférický tlak

Atmosférický tlak je speciálním případem hydrostatického tlaku vyvolaného hmotností vzduchu, tvořícího atmosféru. Pod vlivem počasí atmosférický tlak mírně kolísá, proto byl zaveden takzvaný standardní atmosférický tlak nebo normální tlak s hodnotou 101 325 Pa a je přibližně roven typické hodnotě tlaku na úrovni moře. Tlak v atmosféře klesá s nadmořskou výškou, protože se zmenšuje sloupec vzduchu nad místem měření.

Přetlak a podtlak
Jedná se o relativní vyjádření tlaku, obvykle jako tlak v nějakém uzavřeném prostoru vůči tlaku v okolním prostoru (často atmosférickém). Přetlak znamená vyšší než referenční, podtlak nižší než referenční tlak.

Přihlášení k vašemu účtu

bar