Bluethoot

Příklad Bluetooth zařízení – bezdrátové sluchátko
Bluetooth je v informatice proprietární otevřený standard pro bezdrátovou komunikaci propojující dvě nebo více elektronických zařízení, jako například mobilní telefon, PDA, osobní počítač nebo bezdrátová sluchátka. Vytvořen byl v roce 1994 firmou Ericsson jako bezdrátová náhrada za sériové drátové rozhraní RS-232

Jednotlivá zařízení jsou identifikována pomocí své adresy BD_ADDR(BlueTooth Device Address) podobně, jako je MAC ADRESA a v síti Ethernett.

Název Bluetooth je odvozen z anglického jména dánského krále Haralda Modrozuba (bluetooth znamená v angličtině „Modrozub“) vládnoucího v 10. století. Ten využil své diplomatické schopnosti k tomu, aby bojující kmeny přistoupily k diskusi a ukončily vzájemné rozpory. Právě tato analogie byla využita pro název technologie Bluetooth, která, podobně jako kdysi král Harald, slouží k usnadnění vzájemné komunikace.

 

Specifikace
Technologie Bluetooth je definována standardem IEEE 802.15.1. Spadá do kategorie osobních počítačových sítí. Personal Area Network (PAN). Vyskytuje se v několika verzích, poslední (březen 2014) je aktuálně verze 4.0 nebo 4.1, kterou je vybavena většina prodávaných zařízení jako jsou například. mobilní telefony, notebooky, tablety, ale také televize.

4. prosince 2013 byla oficiálně uvedena do provozu verze 4.1 s dostupnou aktualizací softwaru pro hardwarovou verzi 4.0.

 

Bluethoot a WIFI

mplementačně je u Wi-Fi s Bluetooth podobný tvz. ad-hoc způsob komunikace. Wi-Fi pracuje na linkové vrstvě síťového modelu ISO/OSI, nestará se o typ přenášeného protokolu. Naproti tomu Bluetooth řeší sám o sobě výše, až aplikační vrstvy síťového modelu. Z toho vyplývá, že pro každý typ připojitelného zařízení musí mít Bluetooth definován speciální protokol, pomocí kterého s ním bude komunikovat. Tento způsob komplikuje vývoj softwarové podpory Bluetooth (tj. ovladač zařízení), ale také kompatibilitu jednotlivých implementací, které mohou obsahovat chyby, které způsobí nefunkčnost komunikace. Na druhé straně však zjednodušují vývoj software, který dané zařízení používá a konfiguraci jednotlivých zařízení, která mají být propojena.

Nastavení připojení
Všechna zařízení Bluetooth v režimu viditelnosti předávají na vyžádání tyto informace:

Název zařízení
Třída zařízení
Seznam služeb
Technické informace (např.: funkce zařízení, výrobce, použitá specifikace Bluetooth)
Jakékoli zařízení může vyhledávat další zařízení a každé zařízení lze nakonfigurovat tak, aby reagovalo na různé otázky. Pokud se však zařízení snaží připojit ke známému zařízení, vždy reaguje na přímé požadavky na připojení. Pokud je zařízení neznámé, požádá o zaslání zpětných informací uvedených výše v seznamu. Služby používané zařízením mohou vyžádat párování nebo potvrzení od majitele zařízení. Spojení může začít každé zařízení a být navázáno, dokud je v dosahu Bluetooth. Každé zařízení má unikátní 48bitovou adresu. Tyto adresy nejsou obvykle zobrazeny. Namísto toho se používají názvy, které může nastavit uživatel. Tento název se zobrazí v případě, kdy uživatel hledá zařízení v seznamu spárovaných zařízení. Většina telefonů má ve výchozím nastavení název nastavený na výrobce a model telefonu. Speciální programy mohou získat další informace o vzdálených zařízeních a v případě, kdy je v dosahu více telefonů například se jménem T610, to může být matoucí (viz Bluejacking).

 

Párování
Mnohé z nabízených služeb Bluetooth zveřejňují soukromá data, nebo ovládají připojené Bluetooth zařízení. Z bezpečnostních důvodů je nutné, aby bylo schopno rozpoznat konkrétní zařízení a umožnit tak kontrolu nad zařízením, které se může připojit k danému Bluetooth. Zároveň je vhodné, aby Bluetooth zařízení bylo schopno navázat spojení bez zásahu uživatele (například jakmile je v dosahu Bluetooth). K vyřešení tohoto problému využívá Bluetooth, proces zvaný "Párování". Proces párování se spustí buď na zvláštní žádost od uživatele vytvářejícího spojení (např.: uživatel výslovně požádá o přidání Bluetooth zařízení), nebo je automaticky spuštěn při prvním připojení ke službě, kde je z bezpečnostních důvodů nutná první identifikace zařízení. Tato dvě propojení jsou označována jako jednoúčelové a všeobecné spojení. Párování často zahrnuje určitou spolupráci s uživatelem, základem spolupráce je potvrzení totožnosti zařízení. Po úspěšném spárování je vytvořeno spojení mezi dvěma zařízeními. Tato dvě zařízení lze v budoucnu propojit bez nutnosti nového párovacího procesu, bez potvrzování identity těchto zařízení. V případě potřeby může být uživatelem automatický párovací proces odstraněn.