bronz

Bronz je slitina mědi s cínem, olovem, hliníkem a dalšími prvky. Protože existuje více variant, v technické praxi se používá jako souhrnný název množné číslo – bronzy.

Hlavní přísadou slitiny nikdy není zinek, tehdy se slitina nazývá mosaz.

Rozdělení bronzů
Bronzy se dělí podle počtu složek a hlavní přísady na

dvousložkové bronzy:
cínové bronzy
olověné bronzy
hliníkové bronzy
a další
vícesložkové bronzy:
například cínovo-olověný bronz
červený bronz
Podle účelu se bronzy rozdělují na

tvářené
slévárenské
Cínové bronzy
Cínové bronzy obsahují do 20% cínu. Při maximálním podílu mají nejvyšší pevnost, při podílu kolem 5 až 7 % cínu mají zase největší tažnost. Struktura bronzů do hranice 5 až 7 % Sn je homogenní při vyšším podílu heterogenní. Cínové bronzy mají dobrou odolnost proti korozi v atmosféře, mořské vodě i přehřáté páře. Napadají je však některé kyseliny (dusičná, sírová), hydroxid sodný a amoniak. Ve vlhkém prostředí je korodují i suché plyny (kyslík, chlór, fluor, oxid siřičitý).

Homogenní bronzy se tváří za studena nebo za tepla. Při tváření za studena lze některé z nich zpevnit až na 900 MPa.

Hliníkové bronzy
Hliníkové bronzy obsahují do 10 % hliníku, ale také 2 až 8 % dalších přísad (mangan, nikl, železo), které zlepšují jejich vlastnosti. Mají rovnoměrné chemické složení, dobrou zabíhavost a velkou hutnost, ale také sklon ke sloupkové krystalizaci. Při podílu kolem 10% hliníku mají nejvyšší pevnost, při podílu kolem 7% hliníku mají zase největší tažnost. Hliníkové bronzy mají lepší odolnost proti korozi než cínové a mosazi, protože si vytvářejí ochrannou povrchovou vrstvu z oxidů mědi a hliníku. Výjimku tvoří slitiny s 5 až 8 % hliníku. Dobře odolávají korozi v atmosféře, mořské vodě i některým kyselinám včetně kyseliny sírové. Rozpouštějí se však v kyselině dusičné a alkáliích.

Vzhledem ke krystalizaci se musí před tvářením za studena tvářit i za tepla. Některé bronzy lze kalit a popouštět.

Mezi hliníkové bronzy patří také tzv. bronzy. severské zlato, slitina používaná k výrobě mincí.