Decibel

Decibel (dB) je logaritmická jednotka pro měření poměrného poměru fyzikální velikosti, jako je například intenzita zvuku, výkon, napětí nebo intenzita elektromagnetické rádiové vlny. Používá se k vyjádření velkých rozdílů v hodnotách těchto fyzikálních veličin.

Definice decibelu je založena na logaritmu desítky z poměrného poměru dvou veličin. Poměrný poměr je získán dělením jedné velikosti druhou. V případě zvuku se používá logaritmus z poměrného poměru intenzity zvuku k referenční intenzitě, která se považuje za referenční bod, obvykle je to nejnižší zvukové vnímání lidského ucha.

Decibel je bezrozměrná jednotka, protože je definována jako logaritmus poměru dvou stejných fyzikálních veličin. V případě zvuku se často používá dekadická škála, kde jedno desetinné zvýšení decibelu odpovídá zdvojnásobení intenzity zvuku.

Decibel se používá v různých oblastech, jako je akustika, telekomunikace, elektronika, audio inženýrství, rádiová komunikace a mnoho dalších. Je užitečný pro měření a vyjádření velkých rozsahů hodnot a pro porovnávání různých úrovní zvuku, signálů nebo výkonu.