Hmoždinka
Hmoždinka je nespisovný (český) název pro stavební prvek, který slouží k upevnění šroubu do stěny, stropu nebo podlahy, ale i na jiné plochy. Prodává se s různým průměrem v mm , podle čehož se také rozlišují.
Spisovný ekvivalent tohoto v praxi často používaného slova je léta předmětem sporů. Jako spisovné ekvivalenty tohoto výrazu slovníky navrhují kolík, kotva, kotvička, špalek, trn, příchytka, zápustný kolík, zápustka, rozpěrka, rozpěrná kotva. Každý z těchto výrazů lze však označit za problematický: kolík, špalek, příchytka, kotva či kotvička jsou výrazy spíše obecné, kolíkem se kromě toho v technice rozumí zejména neduté předměty a kotvou se (v daném kontextu) rozumí kovové hmoždinky; zápustka je již označení pro dvoudílný nástroj pro přesné formování výkovku; zápustný kolík je nedutý kovový kolík ve strojírenství; rozpěrka (česky rozpěrka) je označení různých rozpíracích pomůcek; rozpěrná kotva je jen kovová hmoždinka nebo jen talířová hmoždinka atp. V časopise Kultura slova 4/1997 sice navrhují používat výraz zápustka nebo zápustný kolík, ale v posledním vydání KSSJ (2003) se tyto ekvivalenty ani neuvádějí.
Princip fungování
Hmoždinka při upevňování funguje jako elastický prvek rozdělující sílu působící při zašroubování šroubu. Šroub po zašroubování roztlačuje stěny hmoždinky, které se opírají o stěny vyvrtaného otvoru a drží tak hmoždinku na potřebném místě. Nejspolehlivějšího upevnění hmoždinek se dosáhne při jejich použití do stavebního materiálu, který neobsahuje dutiny a póry. V porézních materiálech je držení hmoždinky slabší, proto se do takových materiálů používají speciální hmoždinky (například s delší styčnou plochou). Vedle vývoje nových stavebních materiálů se postupně vyvinuly i speciální druhy hmoždinek, jako je například hmoždinka používaná do sarokartonu (nevyžaduje předvrtání otvoru), nebo hmoždinky do izolačních materiálů, které mají speciální tvar a závt, což vylepšuje jejich držení.
Současnost
V současnosti se hmoždinky většinou vyrábějí z plastu, kvalitnější z nylonu, ale existují i kovové varianty (ocelové, nerezové, mosazné), pro které se používá označení kotvy. Protože existuje mnoho typů stavebních materiálů a možností montáže, vyrábí se také mnoho druhů speciálních hmoždinek. Pro většinu typů hmoždinek se musí nejprve vytvořit odpovídající otvor pro uchycení, například pomocí vrtačky. U některých druhů se zašroubováním vrutu hmoždinka roztáhne a připevní k okolnímu materiálu. Pojistkou jsou zpětně otočené zuby nebo ucpávka vytvořená hmoždinkou v dutině. Moderní druhy hmoždinek, například do sádrokartonu či pórobetonu nevyžadují vyvrtání otvoru. Do materiálu se totiž pouze zatloukají nebo zašroubují. Natloukací hmoždinky však, navzdory svému názvu, vyvrtání otvoru vyžadují. Teprve potom je lze upevnit, například úderem kladiva. Hmoždinka umožňuje rozložit sílu působící v upevňovaném materiálu. Takto vytvořená síla musí být rovnocenná nebo vyšší než síla vytvořená „tahem“ uchytávaného předmětu. Při uchycení velmi těžkých materiálů do stěn je někdy nutno rozložit sílu na více hmoždinek.