keramika

Keramický materiál nebo keramika je anorganický tuhý materiál, vyrobený vysokoteplotními chemickými reakcemi z křemičitanů, hlinitokřemičitanů, oxidů, nitridů, karbidů, boridů.[1] Všeobecnými vlastnostmi keramických materiálů z chemického hlediska je nereaktivita, z mechanických vlastností tvrdost, vysoká tepelná stabilita a křehkost az elektrických nevodivost. Jako tradiční keramika jsou označovány materiály na bázi z (hlinito)křemičitanů (hlavně jílů) jako cihly, porcelán atp. (některé jsou známé již od neolitu), ostatní materiály se nazývají technická nebo inženýrská keramika.

Keramický materiál obsahuje výjimečně jeden druh krystalické fáze, zpravidla obsahuje více keramických fází:

zbytky nezreagovaných surovin, 1 nebo více druhů krystalů, vzniklých žárovými reakcemi a často sklo, vzniklé roztavením taviv a ostatních sklotvorných složek
poslední fází bývá fáze plynná, uzavřená v pórech.