Magnetická indukce

Magnetická indukce, též známá jako magnetická hustota nebo indukčnost, je fyzikální veličina, která popisuje intenzitu magnetického pole v daném místě prostoru. Označuje se symbolem "B" a měří se v jednotkách těsna (T). Magnetická indukce odpovídá síle, jakou magnetické pole působí na pohyblivý náboj nebo na proud řidiče.

Magnetická indukce vzniká pohybem nábojů a elektrických proudů. Průchodem elektrického proudu přes vodič nebo pohybem nábojů v atomu nebo molekule se vytváří magnetické pole. Toto pole způsobuje interakci s jinými náboji a proudy v okolí.

Magnetická indukce má široké spektrum využití v různých odvětvích:

Elektromagnetismus: Magnetická indukce hraje důležitou roli při studiu elektromagnetických jevů a je základní veličinou při tvorbě zákonů elektromagnetismu.
Elektrotechnika: Magnetická indukce se používá při návrhu a konstrukci elektromagnetických zařízení, jako jsou elektromotory, generátory, transformátory a relé.
Lékařská technika: V medicíně se využívá magnetická indukce při obrazových metodách, jako je magnetická rezonance (MRI).
Proudové a napěťové snímače: Senzory založené na magnetických vlastnostech jsou využívány k měření proudu a napětí v různých elektrických okruzích.
Magnetická rezonance: V diagnostice se využívá magnetická indukce k získání detailních obrazů struktur uvnitř těla pomocí MRI zařízení.
Magnetická indukce je tedy důležitým konceptem v elektromagnetismu a má široké uplatnění ve vědě, technologii a průmyslu.