Optická účinnost

Optická účinnost je fyzikální veličina, která se používá k měření efektivnosti přenosu nebo absorpce světla v určitém optickém systému, materiálu nebo zařízení. Týká se to schopnosti optického systému zachytávat, přenášet, odrážet, lomit nebo absorbovat světlo.

Optická účinnost je často vyjádřena v procentech a měří, jaká část světla prochází, je zachycena nebo je absorbována vzhledem k celkovému přicházejícímu světlu. Vysoká optická účinnost naznačuje, že optický systém nebo materiál je schopen efektivně využívat světlo a minimalizovat jeho ztrátu.

Využití optických účinností se nachází v různých oblastech, jako například v solárních technologiích (solární kolektory, fotovoltaické panely), optických zařízeních (čočky, zrcadla, optické filtry), optických vláknech a vědeckém výzkumu, kde je důležité pochopit a optimalizovat průběh světla ve více optických systémech.