pájení

Pájení nebo hovorově letování je metoda metalurgického spojování kovových předmětů jiným kovem - pájkou, jehož teplota tavení je nižší, než teplota tavení spojovaného materiálu. Spoj vzniká roztavením pájky do kapalného stavu, pomocí adheze – přilnavosti kovu a pájky a částečně i vlivem difúze – prolínání částic spojovaného kovu a pájky. Pájené spoje se používají především v elektrotechnice, klempířství a strojírenství. Pájení se dělí na:

tvrdé pájení
měkké pájení
Základní způsoby pájení

Nánosové – roztavená pájka jen smáčí spojované plochy
Kapilární – součásti jsou vhodně zajištěny proti vzájemnému posunutí a do mezery je vložena pájka (např. ve formě zrn), po vložení do pece se pájka roztaví a dojde ke spojení
V elektrotechnice se při pájení součástek v hromadné výrobě používá pájení vlnou. Při této technologii osazené desky plošných spojů (DPS) procházejí vlnou tekuté pájky hnané čerpadlem. Dnes se pro pájení surface mount devices (SMD) součástek používá hlavně pájení přetavením (reflow). Na DPS se přes šablonu z tenké bronzové fólie nanesou tečky pastovité pájky. Tato pájka má lepivou konzistenci, takže ve fázi osazování funguje i jako lepidlo a přidržuje součástky na desce. Při průchodu desky přes tavicí kamna se pájka roztaví a vytvoří pájené spoje.
​

Výhody pájení

možnost spojování různých materiálů i těžko tavitelných,
spojované materiály se nenatavují, takže jejich vlastnosti se působením tepla neporuší. (struktura, mechanické, elektrické, a magnetické vlastnosti).
jednoduché zařízení pro výrobu, montáž a údržbu

Nevýhody pájení

poměrně malá pevnost spojů
složité tvary spojů a tím zvýšená pracnost