plech
Plech je plochá kovová deska, neboli rovinná deska, jejíž tloušťka je řádově menší než její ostatní rozměry. Plech je materiál sloužící jako polotovar pro strojírenskou a stavební výrobu. Plech se nejčastěji vyrábí válcováním za tepla a za studena, ale lze jej vyrobit i odléváním, kováním resp. tažením. Nejvíce používaný je ocelový plech, ale vyrábějí se i plechy z jiných kovových materiálů. hliníkové, měděné, mosazné a pod. Hlavním parametrem definujícím plech je jeho tloušťka. Tloušťka plechu je normalizována. Plechy tenčí než cca 0,1 mm nazýváme kovové fólie, plechy silnější než cca 15 mm nazýváme kovové desky.
Tvarovaný plech
Plech se vyrábí nejen jako ploché desky, ale také tvarovaný (profilovaný). Profilování zvyšuje pevnost plechu vůči ohybu (deska je samonosná) a dá se přímo použít jako stavební dílec.
Normalizování
Plech se vyrábí ve formě desek, pásů nebo ve formě plechových svitků (rolí).
Plechy podle tloušťky dělíme na:
tenké t ≤ 2,99 mm
střední tloušťka 4,75 mm >= t ≥ 3,00 mm
silné t ≥ 4,76 mm
Formáty plechových desek jsou normalizovány kvůli dalšímu zpracování. Plech nastříhaný na definovaný formát nazýváme plechová tabla.
malorozměrové (normální): 1 000×2 000 mm
středoformátové: 1 250×2 500 mm
velkoformátové: 1 500×3 000 mm
Standardizované rozměry ISO:
2 000 x 6 000 / 8 000 / 12 000 mm
2 500 x 6 000 / 8 000 / 12 000 mm
3 000 x 6 000 / 8 000 / 12 000 mm
3 500 x 7 000 / 14 000 mm
4 000 x 12 000 / 16 000 mm
Ocelový plech
Ohýbání plechu
Ocelový plech je mnohostranný materiál, využívaný hlavně pro výrobu karoserií strojů, nejčastěji automobilů. Je relativně lehce tvarovatelný, dostatečně pevný a odolný. Nevýhodou je, že ocel snadno podléhá korozi, proto se surový ocelový plech používá jen v nekorozivním prostředí. Plech se ochraňuje ochranným nátěrem barvou nebo plastovým povlakem, nebo ochrannou kovovou vrstvou. Plech se pokovuje kovy odolnějšími vůči korozi. zinek, cín, nikl, chrom a pod. Povrchová vrstva se nanáší žárově nebo elektroliticky. Měděné, mosazné, hliníkové, titanové plechy jsou vůči standardně korozivnímu (vnějšímu) prostředí odolné. Plech se dále zpracovává lisováním, děrováním, stříháním, ohýbáním a klempířskými technologiemi.
Pozinkovaný plech
Pozinkovaný plech patří k nejčastěji používaným povrchově upraveným plechům. Zinek vytváří se železem v oceli elektrický článek, ve kterém dochází pouze ke korozi zinkové vrstvy.
Pocínovaný plech
Používá se hlavně v potravinářském průmyslu, protože cín a jeho slitiny nejsou pro člověka jedovaté a nerozpouštějí se v organických kyselinách obsažených v potravinách.
Měděný plech
Používá se hlavně pro výrobu střech pro svou mimořádnou odolnost vůči kyselině uhličité (déšť). Na povrchu vytvoří tenkou vrstvu oxidů, která je odolná vůči další korozi. Problémem je jen kombinace měď – ocel, která vytváří elektrochemické články podporující korozi.
Hliníkový plech
Používá se hlavně v leteckém průmyslu, neboť je při stejné pevnosti lehčí, než ocelový plech. Vyrábějí se z něj trupy letadel. Špatně se svařuje, proto se hlavně nýtuje.