solární systém
Solární systém je podobou využití a převodu solární energie pro efektivitu budování operace.
We divide solární systémy v termínech používání solární energie:
Passive (direct) solar systems
Active (indirect) solar systems
Hybrid (kombinovaný) solární systémy
Pasivní (přímé) solární systémy
Spočívají ve využívání slunečního záření k vyhřívání nebo ochlazování místnosti. Většinou fungují na principu přeměny viditelného – světelného slunečního záření po jeho dopadu na povrchy stěn, podlah (absorbér) na dlouhovlnné infračervené – tepelné záření (fototermická přeměna). Základem využití sluneční energie, je odpovídající architektonicko - ekologický koncept (strategie zisků energie z prostředí kontroly dopadajícího záření). To znamená vhodné umístění a orientace objektu v terénu, faktor tvaru, prosklení průčelí, uspořádání vnitřních prostor, teplotechnické vlastnosti stavebních materiálů atp.
Aktivní (nepřímé) solární systémy
Využívají technická zařízení, která zachycují, akumulují a předávají teplo, resp. elektrickou energii získanou ze solární energie. Tento proces probíhá následujícím způsobem: sluneční paprsky dopadají na sběrnou plochu, jsou pohlcovány absorpční plochou, kterou může tvořit například. systém trubek. Tato plocha teplo předává do zásobníku pomocí teplonosného média. Odtud se teplo odebírá přímo k vyutápění interiérů. Podle druhu teplonosného média rozeznáváme:
Vzduchový sběrač
Kapalinový sběrač
Horkovzdušné helioenergetické systémy
K přenosu tepla slouží vzduch. Teplý vzduch vedeme potrubím do zásobníku tepla, kterým bývá drobné kamenivo, štěrk nebo betonové bloky umístěné v izolovaném obalu. Teplý vzduch se ze zásobníku vhání do jednotlivých místností pomocí ventilátorů. Nevýhodou tohoto systému je, že se může využívat pouze k vytápění horkovzdušnými topnými soustavami.
Kapalinové helioenergetické systémy
Jsou mnohem výhodnější než horkovzdušné, protože mají vyšší akumulační schopnost a lze je využít jak k vytápění, tak k přípravě TUV (teplé užitkové vody). Teplo z kolektoru se odvádí pomocí teplonosného média do zásobníku instalačními rozvody. Jako teplonosné médium se nejčastěji využívá voda, oleje a nemrznoucí směsi.
Fotovoltaické helioenergetické systémy
Zachycená solární energie se přeměňuje přímo na elektrický proud. Absorpční plochu tvoří solární články (nejčastěji z křemíku), které sluneční světlo nabíjí elektrickým nábojem. 100cm2 solárního článku vyprodukuje 1,5W. Účinnost těchto systémů je různá, pohybuje se v rozmezí 4 – 28 % z celkového množství dopadajícího záření.