TEPELNÝ ODPOR

Tepelný odpor je fyzikální vlastnost materiálu, která popisuje jeho schopnost bránit průchodu tepla. Je to opak tepelného vedení. Tepelný odpor závisí na materiálu, tloušťce a ploše, přes kterou teplotní tok prochází.

Definice tepelného odporu je rozdíl teplot mezi dvěma body dělený tepelným tokem mezi těmito body. Jednotkou tepelného odporu je watt na Kelvin (W/K). Vyšší tepelný odpor znamená, že materiál je lépe izolační a má nižší schopnost pronikat teplem.

Tepelný odpor je důležitým faktorem při návrhu izolace a topných systémů. Materiály s vysokým tepelným odporem jsou vhodné pro izolaci a minimalizaci ztráty tepla, jako například prodyšné izolační materiály, pěna nebo skleněná vlákna. Naopak materiály s nízkým tepelným odporem, jako kovy, mají vyšší schopnost vedení tepla.

Při výpočtech a návrzích tepelné převodnosti a izolace se tepelný odpor bere v úvahu jako důležitý parametr. V praxi se tepelný odpor zkoumá pomocí experimentálních měření nebo se počítá pomocí teoretických modelů a vzorců, které zohledňují vlastnosti materiálu, tloušťku a geometrii přechodu tepla.
​