Teplotní třída

Teplotní třída je označení, které určuje maximální teplotu, při které může být elektrické zařízení, přístroj nebo komponent bezpečně používán bez rizika poškození nebo nebezpečí požáru. Teplotní třída je zvláště důležitá u elektrických zařízení, která generují teplo nebo jsou vystavena zvýšeným teplotám.

Teplotní třídy jsou standardizovány v souladu s normami a směrnicemi v různých zemích a regionech, aby se zajistila bezpečnost a spolehlivost elektrických zařízení.

Existují různé systémy označování teplotních tříd, přičemž každý používá písmena nebo čísla. Například v systému třídy izolace pro elektrické motory (označeném písmeny F, H, B, atd.) se třídy odlišují podle maximální teploty, při které může být izolace použita. Teplotní třídy mohou být také označeny číselně (např. třída 155, třída 180, atd.) a používají se pro jiná elektrická zařízení a komponenty.

Třída A: maximální teplota 105 °C
Třída E: maximální teplota 120 °C
Třída B: maximální teplota 130 °C
Třída F: maximální teplota 155 °C
Třída H: maximální teplota 180 °C
Existují i další třídy, například Třída C (maximální teplota 90 °C) a Třída D (maximální teplota 120 °C), ale tyto se používají méně často a teplota pro danou třídu se může lišit v závislosti na konkrétním zařízení.

Třídy mohou být různé v různých standardech a normách, proto je důležité zjistit konkrétní teplotní třídu, která se vztahuje na konkrétní typ elektrického zařízení, které se používá. Výrobce elektrických zařízení by měl poskytnout informace o teplotní třídě v technických specifikacích výrobku.
​