uhlovodik

Uhlovodík je organická sloučenina složená pouze z uhlíku a vodíku.

 Rozdělení
Tradičně se uhlovodíky dělí do skupin podle druhu vazeb mezi atomy nebo podle toho, zda je jejich základní uhlíkový řetězec otevřen (acyklické) nebo uzavřený (cyklické).

Podle druhu vazeb
alifatické (neobsahují benzenové jádro)
nasycené: alkány, cykloalkány,
nenasycené s dvojitými vazbami: alkeny, cykloalkeny, dieny a polyeny,
nenasycené s trojitými vazbami: alkiny, cykloalkiny,
aromatické (arény) (obsahují alespoň jedno benzenové jádro).
Cyklické alifatické uhlovodíky se nazývají alicyklické (cykloalifatické).

Nejjednodušším uhlovodíkem je metan, uhlovodík s jedním atomem uhlíku a čtyřmi atomy vodíku: CH4. Etan je uhlovodík (přesněji alkan) sestávající ze dvou atomů uhlíku spojených jednoduchou vazbou, každý se třemi atomy vodíku: C2H6. Propan má tři uhlíkové atomy (C3H8) a butan čtyři (C4H10). Dále následuje pentan (5), hexan (6), heptan (7), oktan (8), nonán (9), děkan (10), undekan (11) a dodekan (12). Tato homologická řada dále pokračuje a liší se o homologický přírůstek CH2, obecný vzorec alkanů je tedy CnH2n+2.

Uhlovodíky a deriváty
Existují tři druhy názvosloví uhlovodíků: triviální, což je nejstarší a souvisí s místem výskytu nebo s vlastnostmi, funkční skupinové (radikálově funkční), které se skládá z uhlovodíkového zbytku a názvu funkční skupiny, a systematické, definované organizací I

Chemický název uhlovodíků se může skládat z předpon, kmene označujícího počet uhlíků a koncovky. Předpony mohou být číslovkové (di, tři, tetra, …) nebo názvoslovné (cyklo- pro uzavřený řetězec, izo- a neo- pro rozvětvený řetězec, alkyl- pro navázané uhlovodíkové zbytky). Pestřejší soubor předpon obsahují deriváty uhlovodíků pro označení funkčních skupin. Slovní základ označující počet uhlíků je buď triviální (meth-, eth-) nebo vychází z číslovky. Koncovka vyjadřuje chemickou vazbu (-an, -en, -dien, -in) nebo uhlovodíkový zbytek (-yl). U derivátů uhlovodíků se vyskytují další koncovky pro funkční skupiny.

Při tvorbě názvu uhlovodíků je nejprve nutné najít nejdelší uhlíkový řetězec s co největším počtem násobných vazeb. Potom je atom uhlíku očíslován tak, aby vznikla co nejmenší čísla.

Dvojitá vazba má přednost před vazbou trojitou a před uhlovodíkovým zbytkem. Předpony uhlovodíkových zbytků s číslem jejich pozice se řídí podle jejich názvu v abecedním pořadí. Podobně jsou řazeny i koncovky označující typ vazby. Pro rozvětvené uhlovodíky obsahující na konci řetězce skupinu (CH3)2CH- lze použít předponu izo-, pro skupinu (CH3)3C- předponu neo-.