zrcadlovka

Zrcadlovka je fotoaparát používající k zobrazení scény v hledáčku zrcadlo (na rozdíl od aparátů, které mají pro hledáček zvláštní průzor, případně scénu zobrazují elektronicky). Dnes se téměř všechny filmové zrcadlovky nahradily digitálními zrcadlovkami.

 

Jednooká zrcadlovka
V dnešní době se pod zrcadlovkou zpravidla rozumí jednooká zrcadlovka (v angličtině SLR – Single-lens reflex), která má sklopné zrcadlo, a jeden objektiv se tak používá jak pro expozici, tak pro hledáček, ve kterém je vždy vidět skutečný obraz. To umožňuje použití výměnných objektivů, filtrů a předsádek bez narušení schopnosti přesného náhledu výsledné fotografie.

Jednooká zrcadlovka také řeší problém paralaxy, způsobený u jiných konstrukcí rozdílným postavením hledáčku a objektivu. Při běžném fotografování je sice rozdíl zanedbatelný, ale v makrofotografii, kde několikacentimetrový posun znamená úplně jiný snímek, je to velkou výhodou.

Digitální zrcadlovky mají oproti „běžným“ digitálním fotoaparátům dvě nevýhody, vyplývající z jejich konstrukce:

Standardně nelze fotit „na displej“ – když se neexponuje, je zrcadlo sklopeno, na senzor tedy nedopadá žádné světlo, a tudíž není ani co zobrazovat na displeji. Tento problém řeší většina novějších modelů poskytnutím funkce živého náhledu. V tomto režimu zůstane zrcadlo zvednuté, aby mohlo světlo z objektivu dopadat rovnou na senzor. Náhled je pak možno sledovat na zadním displeji, nikoli však v hledáčku. V tomto režimu obvykle fotoaparát výrazně pomaleji ostří, při málo osvětlených scénách a na prudkém slunci je obraz na displeji nečitelný. Kvůli těmto nevýhodám se k fotografování používá ve většině případů klasický hledáček. Použití živého náhledu na displeji má své opodstatnění při scénách snímaných ze stativu a při snímání z extrémního podhledu či nadhledu.
Donedávna nebylo možné zaznamenávat videosekvence – problém opět vyplývá z podstaty zrcadlovky. Většina moderních zrcadlovek, ale má funkci pořízení více snímků za sebou. Špičkové modely zvládají frekvenci přesahující osm snímků za sekundu. Nové modely nabízejí záznam videa také v UltraHD rozlišení. Při záznamu videa mají zrcadlovky zvednuté zrcadlo a náhled lze sledovat pouze na zadním displeji. Zrcadlovky mají oproti klasickým digitálním kamerám výhodu většího snímače, díky kterému mají větší dynamický rozsah, menší minimální hloubku ostrosti a nižší úroveň šumu. Kromě této výhody nabízí možnost výměny objektivů (s lepší kresbou, vyšší světelností). Mají ale tvar ergonomicky více vhodný pro fotografování než pro natáčení videa. Ovládání všech potřebných parametrů nebývá pravidlem ovládací prvky také nebývají ideálně rozmístěny a v dostatečném množství.

 

Dvojoká zrcadlovka
Dvojoké zrcadlovky (TLR – Twin Lens Reflex) na rozdíl od jednookých mají objektivy dva, přičemž horní slouží k zobrazení v hledáčku a dolní k expozici. Uspořádání se používalo v minulosti a bylo vytištěno klasickými hledáčkovými fotoaparáty, se kterými sdílejí mnohé problémy.

V Československu se dvojoké zrcadlovky vyráběly pod značkou Flexaret a těšily se velké oblibě.

Nepravá zrcadlovka
Jako nepravé zrcadlovky (SLR-like, někdy také označované jako EVF zrcadlovky nebo elektronické zrcadlovky) se označují digitální fotoaparáty, které na hledáček zobrazují reálný obraz z objektivu, avšak ne optickou, ale elektronickou cestou. Nemají zrcadlo, a tedy nejsou zrcadlovkami v pravém slova smyslu. Označení je původně marketingové – mělo naznačit, že zmíněné digitální fotoaparáty poskytují stejnou kvalitu obrazu a komfort používání jako zrcadlovky.

Za objektivem nepravé zrcadlovky je přímo snímací čip, jehož obraz je přenášen do miniaturního displeje v hledáčku. To řeší problém paralaxy a použití předsádkových čoček. Nevýhodou je omezené rozlišení displeje (nelze ostřit „od oka“) a pomalé obnovování obrazu, když elektronika aparátu „nestíhá“ (například pokud zpracovává právě exponovaný snímek). I když je to v principu možné, nemají nepravé zrcadlovky výměnné objektivy.